cypress hill,graffity

Batole sportu se menem Skteboarding

Když se na to podívá nejezdící člověk,laik, tak se musí asi divit při pozorování borců,
kterak neustále na něco narážejí, padají z prkna, na hubu, ale stejně jim to nedá
a zkusí to znova a znova a znova. Dokud se to zatracený 5-0 na tom malym soklu,
co to na něm dávám pokaždý, nepovede!!! Kdo by tohle neznal, tu touhu a vůli
něco vrátit, na něco vyskočit, seskočit. Ta touha nás pak provází všude,
i když jdete se svojí drahou polovičkou a po cestě v překrásném rozkošném jarním
rozkvetlém parku vidíte ještě rozkošnější lavičku, kam by šel vyprásknout
bs nosebluntslide jako prase (kdybych ho uměl). Jo, jo, skate je nemoc na celý život
a kdo jednou zkusí, už nechce jinak. Pokavaď nepříde zranění, nebo nepřejde
na jiné přidružené sporty jako surf, wakeb., fingerb., snowb., bmx, nebo nedej bože
brusle. Proto aby byl menší odliv příznivců skateboardingu a řady se rozrůstaly
(víc lidí=sponzoři, média, prachy, víc závodů, víc parků) je třeba dělat osvětu mezi lidmi,
aby se široké masy dověděli co že to ten skejt je, z čeho je, jak už dlouho je a proč je.
Počnem tedy historii slovy Clause Grabkeho, které zdělil českému fenomenálnímu
jezdci U-rampy, Petru Karlíčkovi: "Hele, jezdi na skejtu, na bruslích se naučí každej.
" Karlíček poslechl jeho slova.

Co je skejt?

Vrátíme li se ale k prapůvodnímu vzniku skejtu, tak jsou to právě brusle, kterým vděčíme za vznik skateboardingu. Takže není proč se osočovat, jimi to začlo. Tento obrázek ukazuje brusli z konce 19. století, a jezdili po ulicích Chicaga. Měli dřevěná kola a jak sami vidíte kožené upnutí. V této podobě vydržel skate (angl. skate=brusle) do roku 1940, kdy skejtry přestalo bruslení bavit a přidělali kola na prkno.

Rok 1950. Určit přesný počátek skateboardingu a určit prvního skatera, je v této době už asi nemožné. Ví se, že přemontovávání bruslí na prkna se ujali surfaři, kteří postrádali pocit vlnění i na pevnině a potřebovali tedy něco, s čim by ten božský pohyb mohli provádět i na ulici. A kolečka z bruslí se k tomu náramně hodily, kor když z jedněch párů máte dva skejty. Právě v této době vzniklo označení Sidewalk Surfer, neboli chodníkový serfař. Nevím, ale co na tom mohli dělat, na tom zřejmě ani nic jiného než vlnění nešlo a i to muselo jít dost blbě. Foto je ukázka domácí výroby.

Mezi lety 62 a 63, byl patentován první náznak skejtu a jejich výrobou se v té době zabývali firmy jako Makaha, G&S a Val Surf. Prkno bylo v té době opravdu ploché prkno a skejtři volili mezi kolečky ze železa nebo z keramiky, jako na přiloženém fotu. Muselo to tehdy dost drncat. Začali se pořádat závody ve free stylu, downhillu (sjezd z kopce), skoku do dálky a do výšky. S přibývající popularitou a zájmem mezi lidmi, vzniknul i první časopis o skejtu. V zimě roku 1965 vyšlo první číslo časopisu Skateboarder, stál 50 centů a vydali ho lidé ze Surf Magazinu. Skateboarding pojali jako svůj sport a v časopise jsou fotky typu otočky, vlnění a tak. Nicméně fotku na přebalu můžeme považovat za první komerčně využitou fotku, ještě takovou pěknou, západ slunce a skok do výšky.

Ke konci let šedesátých se dostával skateboarding do krize, ze které ho vytáhly zřejmě i první uretanová kolečka. Přišli počátkem sedmdesátých let a pro tehdejší skateboarding věc jak dělaná. Nebyli to kola v dnešním slova smyslu, nebyli tak tvrdá, spíš trochu gumová. Ale to bylo to pravé, kola seděli, něco vydrželi a poměrně rychle jeli. A hlavně se hodili na jízdu do bazénů, ty začali být hodně oblíbené mezi jezdci. Když je tam měli. Věřím, že v Kalifornii jich je habakuk, ale u nás? Bazén?

Jako počátek výroby skejtové obuvy, můžeme označit střed let sedmdesátých. V té době začala firma Makaha vyrábět tyto botky, dnes bychom je použili spíš na squash, ale to bylo dané tím, že na ollie si museli draci ještě nějakou tu chvíli počkat, takže nepotřebovali boty dnešního typu.

V letech sedmdesátých se také krom zvedlého tailu, začali desky dělat z více vrstev. Snad první deska se zvedlým tailem a 5-vrstvami se jmenovala The Five Ply Santa Cruz a s nimi výrobu rozjeli i Powerflex, G&S a Tracker. Foto ukazuje prkno od firmy Tracker a je z javorového dřeva, které se ukázalo pro potřeby skejtrů jako nejvhodnější.

Firma Tracker začala v té samé době vyrábět i první trucky, které se vyznačovali solidním kingpinem a dají se považovat za jedny z prvních moderních trucků. Později vzniká i firma Independent.

Ke konci let sedmdesátých se objevila tato deska Santa Cruz Bevel, jako jedna z prvních desek měla concave (prohnutí desky). Tzn. že skater stál v pomyslné vaně a Vy si prohnutí desky můžete všimnout na fotce. Nebyl to concave tak jak ho známe dnes, spíš jenom taková úzká prohlubeň. Součástí této desky byli i přizvedlý nose, taky rarita. Nicméně na skateboarding přišla počátkem 80. let opět krizovka. Parky v USA se rušili, továrny přešli na jiné výrobkya co bylo nejhorší, časopisy se přeorientovávali na BMX a brusle. V USA udržovalo skate při životě pár lidí, psali si vlastní časáky, vymýšleli svoje triky atd. Opětovnému boomu skateboardingu napomohl rozvoj vertikální rampy, ze které se přebýrali triky i mimo rampu a vzniká streetstyle. Všechny triky, grindy, slidy mají tedy svůj prapůvod ve vertikálce.

Prkno se vyvinulo až do podoby, kterou vidíte na fotce. Toto je fotka prkna firmy Schmitt Stix, model Chris Miller, z konce osmdesátých let. Tehdy se především jezdila rampa a freestyle, později streetstyle. Deska byla revoluční typ se svým zvedlým a prodlouženým nosem. O něco později se double-kick, neboli oba zvedlé konce, stal výrobním standartem, protože se na svět klubal streetstyle.

Dnešní desky už znáte velice dobře, double-kick, concave, treky, kola jejichž tvrdost se ustálila na stovce, kdežto dříve se jezdilo spíš na 75. Kola byli měkčí a dalo se s nimi jezdit na hrubším povrchu. Nyní se jezdí na mramoru. Hrubý povrch máte i z vrchu desky, tzv. grip, aby vám to neklouzalo a na druhou stranu, aby vám to žralo boty a obchod se hejbal. Treky jsou dělány v univerzální velikosti, to samé díry v desce, takže jakýkoli trek Vám bude sedět na jakékoli desce. S rozměrami kol je to stejné. Skejt se tedy do dnešní podoby vyvíjel zhruba celé století a šel kupředu hlavně díky vývoji technoloigiím a přirozeným potřebám skejtra.

A vývoj fošny jde dál, známe třeba fingerboarding, hospodská verze skejtu, kdo by to neznal, dále na obrázku vidíte mountainboarding. Dost nebezpečná hračka na sjíždění kopců a hor, dejte mi s tim pokoj. Podobný je dirtboarding, měl jsem tu čest vidět i iceboarding, kdy místo treků jsou nasazeny nože z bruslí. Kupodivu to taky jezdí a dá se s tim dělat ollie i flipy. Jen se na tom ledě blbě odráží. Určitě budete znát i snakeboarding, při tom se musíte vlnit jak had abyste prkno rozjeli a nohy máte přikurtovány k desce, takže jdou lépe airy. Na světě jsou i podivné futuristické vize skateboardingu, treky s tlumiči nárazu, nebo tento Deep Carve System. Místo treků má jakousi osu, na které jsou navlečeny kolečka. Na takovéto fošně je z Vás zase prapůvodní Sidewalk Surfer, který si jede z kopce jako na vlně. Osobně pro mě nemá tento výtvor budoucnost, nevim jak Vám, ale nepřítomnost grindu, by mě poněkud vadila. Já jsem spokojen se současným stavem skateboardu a nevím jak by se mohl dál vyvíjet. Dle mě je dotažen k dokonalosti.

Významná data sk8boardingu