Stalinova Historie
Stalinova historie
Stalin. V poslední době je to nejpoužívanější klíčové slovo ve skateových vyhledávačích. Všichni ho známe jako centrum pro skateboarding, aniž bychom si uvědomili co je vevnitř za poklady.
Na prvního máje roku 1955 se před zraky rozpačitých Pražanů
slavnostně odkrylo sousoší J.V. Stalina na pražské Letné, se slovy
„Svému osvoboditeli - československý lid“. Český národ je
znám svým ironickým přístupem k vážným věcem a zanedlouho si celý
monument vydobyl hned několik přezdívek. Nejznámější je asi pověstná
„fronta na maso, nebo „tlačenice“ od Jana Wericha. Skupina osob
stojících za svým osvoboditelem, představovala výkvět tehdejší
budovatelské éry v sestavě dělník, vědec, kolchoznice, rudoarmějec za
Rusko a za Čechy se za pravým ramenem Josefa tlačili dělník, zemědělka,
novátor a vojín. Celé dílo vzniklo v architektonické dílně Jířího a
Vlasty Štursových, za přispění sochaře Otakara Švece. Zbytečnost
obsahové stránky díla není třeba připomínat, oproti tomu je třeba
zmínit stránku technickou. Stavba byla vysoká 15,5 metrů, široká metrů
12 a 22 metrů dlouhá. Od roku 1949, kdy stavba začala symbolickým
poklepáním kamene Antonínem Zápotockým, spotřebovali dělníci celkem
sedmnáct tisíc tun materiálu a tehdejší režim zda prostavěl na tu dobu
neuvěřitelných 140 milionů korun. Nezapomeňme, že se jedná o počátek
let padesátých, kdy se ceny pohybovaly o dost níže než je tomu dnes.
Celý
monument má i nyní hodnotu, o které málokterý Čech ví. Do základů
stavby se vložilo i dvacet tři kamenů, které mají nesmírnou hodnotu pro
náš národ jako takový. Jedním z kamenů je například část ze základů
Staroměstské radnice, kdesi hluboko by šel najít čedič z Řípu a onyx ze
slovenského Inovce. Mezi základy díla našel své místo i kámen z Ležáků,
nechvalně známých z Heydrichiády a možná největší památkou v základech
je kus nejstarší slovanské baziliky ze staroslavného Velehradu. Národní
hodnoty tak byly zneužity pro účel vyjádření podřízenosti našeho státu
vůči státu jinému. Jak jinak si vysvětlil přítomnost sochy složené
z dvaatřiceti tisíc segmentů, postavené doslova na základech Českých
dějin?
Naštěstí zde tyto základy zůstaly dodnes, „fronta na maso“
takové štěstí neměla. Její osud byl zpečetěn po XX. sjezdu sovětských
komunistů v roce 1956, kdy nastoupil na Stalinovo místo Chruščev.
V roce 1961 dostala Praha z Moskvy pokyn, že celý monument má být
odstraněn. Nejdříve se jednalo o rozebrání celé sochy, ale tento návrh
byl posléze zavrhnut z finančních důvodů. Rozhodlo se tedy, že sochy
bude zbourána a za částku 4,5 milionu korun se připravila jedna
z nejznámějších demolic ve střední Evropě. Socha byla odstřelena a
z důvodů utajení bylo mnoho výhledů na sochu obsazeno pracovníky STB.
Jeden z mála dochovaných záznamů celé akce byl pořízen z vikýře
Právnické Fakulty. Odstřelem byly cenné základy zachovány.
Celých 26 let si výbor KSČ lámal hlavu co udělat s podstavcem po obřím Stalinovi a
v roce 1988 dostali statici za úkol zjistit nejvyšší možné zatížení,
pro účely nového monumentu. Tento krok byl ale přerušen sametovou
revolucí. Prvními porevolučními obyvateli se stali provozovatelé rádia
Stalin. Rádio zde bylo pouze krátkou dobu a v současnosti se jmenuje
Rádio 1. V této době se prostory pod pomníkem stávají kulturním
centrem, kdy se na místě s neobyčejným duchem konají různé koncerty a
výstavy. Dalo by se říci, že od roku 1955 se bývalý pomník stal poprvé
místem pro lidi a na toto období vzpomínají lidé po celém světě.
Kulturní akce se Stalinovým duchem v zádech neměli a dosud nemají
konkurenci v žádném současném prostoru na území Prahy.
Dalším
počinem, který zlehka pozměnil tvář Letné, je kyvadlo postavené při
příležitosti Všeobecné výstavy v roce 1991. Od té doby se bývalý pomník s kývajícím kyvadlem nijak nezměnil a nejen pro Pražany se stal rájem klidu s neuvěřitelným výhledem na Prahu.
Ruch
kolem posvátného místa s kusem českých dějin v základech nastal v roce
2000, kdy byla vypsána veřejná soutěž na komerční využití celého
objektu. Komise pod vedením radního pana Filipa Dvořáka (ODS),
doporučila k realizaci projekt výstavby oceanária. A dál už ten příběh
znáte. Pro jistotu přikládám odkaz na nedávno zveřejněný článek, ve
kterém je rozebrán rozhovor mezi Pavlem Klegou a Tomášem Rejmanem.
Stalinské téma přišlo také na přetřes a vypadá, že není zatím nic
jisté, nicméně se má hledat náhradní místo. Více zde.
použito z www.skaterock.cz